Matrix v Matrixu

Denisa

Často naše „probouzení“ začíná tím, že říkáme: „Cítím, že existuje něco víc!… “

Úskalí na této cestě k probuzení nastává tehdy, když z toho „něco víc“ začneme NĚCO VÍC dělat.
Když tohle poznání začneme stavět nad to vše, co jsme znali a žili doposud.

Skutečnost je taková, že je téměř nemožné se tomuto úskalí vyhnout. Jako bychom potřebovali zažít a prožít duchovní pýchu a ego, abychom se pak znovu dokázali postavit pevně nohama na zem a sjednotit v sobě lidství se svou nekonečnou a věčnou podstatou.

Být zkrátka člověkem se vším všudy. Být součástí toho celého života na Zemi a přitom ze sebe nedělat něco vyššího nebo naopak nižšího.

Začneme například pohrdat systémem „matrixem“, mnozí začnou vést uvnitř sebe protichůdný boj. Vklouznou do takzvaného duchovního světa a často se v něm na dlouhé, předlouhé roky ztratí. Iluze střídá iluzi. Je to vlastně takový matrix 2 – spirituální matrix (já tomu říkám Matrix v matrixu).

Paradoxně se v naší cestě za „vyšším“ ještě více vzdalujeme od toho niterného, věčného a živoucího, co je nám všem společné, co nás všechny spojuje a co udržuje celou nekonečnou existenci živou. Od toho, čím DOOPRAVDY JSME, od toho „něco víc“. 🙂

Co s tím? Žít svůj každodenní život se vším, co přináší, neodmítat své emoce, bolesti – neoznačovat je za něco špatného nebo nižšího. Neodmítat hmotu – ať už své tělo a vše, co s ním souvisí, tak také například peníze, uživení se – užívání si toho, co nám dělá dobře, kde naše srdce plesá, objevování a prozkoumávání…

Čím hlouběji začneme tímto běžným, a pro mnohé přízemním, pohrdat, tím spíš nás k tomu život bude zas a znovu velmi jasně vracet.

A my máme na výběr: buď s tím budeme bojovat nebo to začneme přijímat. Začneme přijímat VŠE – nejen to vyšší, nejen to rádoby spirituální či duchovní – nejen svou věčnou část.

Začneme úplně stejně a bez rozdílu přijímat i hmotu, přijímat lidství, přijímat tělesnost, přijímat svět takový, jaký v danou chvíli JE – přijímat sebe, jací právě teď jsme, jak se právě teď cítíme, co se nám právě teď děje…přijímat dokonce i to, že to, co se mi děje, se mi vůbec nelíbí a že bych to chtěl/a jinak.

Nemohu nějakou situaci OPRAVDOVĚ PŘIJMOUT, když nepřijmu všechny emoce, které ve mě tady a teď vyvstanou. Když si nedovolím přijmout i to, že teď jednoduše přijmout nechci, že mi to nejde, že toho mám po krk a do háje s tím. Tyhle emoce nejsou nižší nebo horší než emoce radosti a klid a mír v duši. Jsou to zkrátka emoce, emoce, které cítíme ve svém těle. Pokud mluvíme o přijetí a zároveň si nedovolíme přijmout i to, co nazýváme nižším nebo temnějším, pak je toto přijetí jen naší další iluzí.

Není pro mě větší svobody a většího naplnění, než plně žít VŠE: nižší – vyšší, světlé – temné, radostné – smutné, slastné – bolestné, lidské i to věčné, hmotné i nehmotné.. vše dohromady a neodděleně. Přišla jsem totiž na to, že to oddělit vlastně ani dost dobře nejde, pakliže chcete zůstat tu na Zemi a zároveň žít život tohoto těla a této podoby, kterou máte.

NENÍ NÁVOD NA ŽIVOT, MILOVANÍ.
Je zbytečné ho hledat.

Ke svému tělu jsme taky nedostali manuál a funguje – a víte co je na tom to nejlepší? Funguje i bez nás – bez naší snahy, bez naší kontroly, bez naší mysli. A tak podobně funguje i naše věčná část – ví, co sem přišla dělat a kudy jít – nepotřebuje konstrukty naší mysli a nepotřebuje ani nikoho zvenku, kdo jí to řekne.

Chce si jednoduše užívat tuto jízdu životem – chce se uhnízdit v těle a jednoduše BÝT PRÁVĚ TEĎ ČLOVĚKEM! Tak jí nezaclánějme a udělejme jí PROSTOR. 🙂

S láskou,
Denisa
www.bytvsrdci.org