Čas, multidimenzionalita a vaše Světelné Já

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

V předchozích kapitolách Série Pracovníků Světla jsme vyprávěli více či méně chronologický příběh o historii a vnitřním vývoji duší Pracovníků Světla. Tento příběh vám může poskytnout dojem, že se vyvíjíte v čase z bodu A do bodu B, z temnoty do světla, z nevědomosti k moudrosti.

A v určitých směrech je tohle ten případ.

Přesto si v této závěrečné kapitole přejeme, upřít vaši pozornost do jiné perspektivy, jiného způsobu dívání se na sebe, do perspektivy, která vás pozvedá mimo čas, mimo tuto specifickou historii a seznámit vás s vaší mimočasovou existencí, jinými slovy s vaší multidimenzionalitou.

Existuje část vás samých, která je zcela nezávislá na prostoru a čase. Tato část je svobodná v kterémkoli momentě vstoupit do jakékoli dimenze či oblasti prožívání, kterou si přeje. Má kdykoli svobodu k výběru temnoty či světla.

Z vaší pozemské perspektivy cestujete z bodu A do bodu B přímočarým způsobem. Například cestujete krok za krokem skrze čtyři fáze vnitřního vývoje, o kterých jsme hovořili.

Z nadčasové, multidimenzionální perspektivy se nicméně vaše skutečné já nevyvíjí v čase, ale vývoj zažívá. Skutečné já se nepotřebuje vyvíjet. Umožňuje tuto zkušenost svojí vlastní svobodnou volbou. Tato volba je motivována hlubokou znalostí ohromné hodnoty prožívání duality.

Z hlediska vaší nadčasovosti, vašeho spirituálního Já, jste kdykoli volní prožít jakýkoli bod na linii od A k B až do Z a dál. Kdykoli pro sebe můžete aktivovat jakoukoli realitu vědomí, neboť myšlenka, že jste uvízli v některém stádiu vnitřního vývoje, je nakonec pouhou iluzí.

Důvod, proč chceme přitáhnout vaši pozornost k tomuto pohledu je, že vám může pomoci prolomit vaše vnitřní hranice. Může vám pomoci proniknout závojem iluzí a dostat se do spojení se svým vlastním Světelným Já: s energií anděla, kterým ve skutečnosti jste.

K tomu, abyste to uchopili jako faktický pohled, z kterého vidíte sami sebe, vám musíme něco málo vysvětlit o pojmu času.

Čas

Na nejvyšším stupni jednoty neexistuje čas. Je to úroveň Ducha, Boha, čistého bytí. Na této úrovni neexistuje žádný vývoj, žádné ?stávání se?, jen pouhé ?bytí?.

Na nejnižší úrovni jednoty, ve které je oddělení prožíváno nejsilněji, je použito prázdného, přímočarého pojetí času. ?Prázdným? myslím vědecké, abstraktní pojetí času, které je naprosto zbaveno subjektivity a pociťovaného obsahu. Čas je v tomto pojetí objektivním uspořádáním mimo vás. Čas je něco, co leží nad vašimi zkušenostmi jako vnější rámec.

Ku příkladu ?Životopis?, který jste zasílali, když jste žádali o práci, často obsahoval nějaký objektivní časový přehled faktů. V tom roce jsem dělal tohle, v jiném roce jsem promoval na té škole, atd. Zdůrazňovali jste zřejmé, vnější stránky věcí. Vnitřní stránka věcí ? motivace, smysl, subjektivita ? byla vynechána.

Na energetických úrovních, mezi jednotou a odděleností, je čas realitou, která ?kolísá? s vašimi prožitky. Čas je empirický pojem: způsob rozdělení prožitku. Na těchto úrovních existuje čas, ale není ničím vnějším či nezávislým na vašich prožitcích.

Například na astrálních planetách, kam cestujete během spánku a také po smrti, neexistuje žádný ?hodinový čas?. Hodinový čas je nejzazší pokus, jak oddělit čas od subjektivity, tj. od vás a vašich prožitků. Je to obrovská iluze. Na astrálních planetách je čas rytmem vašich prožitků. Někdy odpočíváte, nyní jste někoho potkali, potom studujete, atd. Bod, ve kterém jedna fáze končí a druhá začíná, není určen hodinovým časem ? něčím vnějším ? ale vašim vnitřním proudem pocitů, tím, co se vám zdá přirozené.

Tento přirozený smysl času či rytmu může být taktéž součástí pozemského života. Subjektivita času, tj. fakt, že čas může být prožíván různě v různých okolnostech, je vám všem znám. Říkáte, že ?čas letí?, když si užíváte, zatímco když jste v čekárně u zubaře či ve frontě v supermarketu, čas jakoby se zastavil.

Nyní může vaše skeptická část říci: když jsou okolnosti prožívány negativně, vnímáme, že čas plyne pomalu, zatímco, když jsou okolnosti pozitivní, čas běží zdánlivě rychleji. Čas je ovšem vždy stejný, tiká stejným rigidním způsobem, ať prožíváme věci jakkoli.

Tohle je ?objektivní rámec? pojetí času nazývané taktéž lineární pojetí času. Pramení z racionálního, vědeckého přístupu k času.

Představte si ale, že neexistují žádné hodiny, žádná noc ani den, žádné přirozené vlivy jako je slunce, měsíc a přílivy, kterými měříme čas. Pak byste se mohli spoléhat pouze na váš vlastní subjektivní význam času.

Vaše objektivní měření času ? hodiny ? není skutečně založeno na něčem vnějším; je to produkt lidské mysli, který si přeje rozdělit a třídit. Lidská mysl má abstraktní, jistý pořádek věcí z přirozených jevů na Zemi. Ale ?čas samotný? nezávislý na lidském faktoru, neexistuje. Je to iluze, je to produkt druhu vědomí, které je chyceno ve víře oddělenosti.

Čas je v zásadě subjektivní. Čas je způsobem rozdělení prožitku tak, aby vám to dávalo smysl. Například o někom říkáte: ?on je stará duše?. Skutečně máte na mysli počet let či životů, když se odvoláváte na jeho starý věk? Nebo ?starým? myslíte, že vyjadřuje jisté kvality jako je moudrost, vyrovnanost a klid spíše, než jistou délku času? Zmínka času ve výrazu ?stará duše? je skutečně zmínkou o zkušenosti.

Čas je v plném smyslu slova ?dynamika stávání se? na vnitřní úrovni. Může být natolik užitečnou představou, která vám pomáhá přesně popsat přirozený rytmus či tok věcí. Ale když ho pojímáte jako něco objektivního, co stojí nad vámi a proti vám, má tendenci vás omezovat a zneklidňovat. Nejste omezeni přesnou časovou řadou. Nejste přímočarou bytostí. Existují úrovně vašeho bytí, které jsou mimo časový rámec, který v současnosti prožíváte. Nyní chceme upoutat vaši pozornost k tomuto aspektu vás samotných, tj. k vaší multidimenzionalitě.

Multidimenzionalita

Vzhledem k lineárnímu pojetí času nemůžete být přítomni na více než jednom místě zároveň. Označením ?Vy? se lineární koncept odvolává na vaše tělo, mozek a vaše vědomí, které je jaksi vázáno k tělu/mozku. (Věda zatím nedokáže vysvětlit, jak jsou tělo a vědomí ?svázané?, ale tvrdí ? obecně ? že vědomí nemůže existovat bez fyzického těla).

Vzhledem k ?plnému? subjektivnímu konceptu času jste přítomni kdekoli přebývá vaše vědomí. Kde jste v čase a místě je určeno zaměřením vašeho vědomí, ne polohou vašeho těla.

Ku příkladu: jste na nádraží, čekáte na příjezd vašeho vlaku. Ještě to zabere nějaký čas a tak si na chvíli sedáte a zíráte a nevšimnete si, že jste se dostali do mírně pozměněného stádia vědomí. Nyní přemýšlíte o někom, s kým jste včera mluvili. Snadno si vzpomínáte na tu konverzaci a živě si pamatujete, jak vás ovlivnila. Znovu prožíváte určité aspekty té konverzace, přitahujete je do Přítomného momentu z minulosti. To, co vlastně děláte je, že cestujete do minulosti a navštěvujete znovu energie té chvíle. Vaše Přítomná energie společně působí s energií minulosti, možná vytváří změny ve vašem prožitku té chvíle a tak mění minulost.

Změnou minulosti nemáme na mysli, že měníte fyzická fakta, ale že je překrýváte rozdílnou interpretací či perspektivou. Tím, že měníte pociťovaný obsah určité minulé události, v jiném smyslu měníte samotnou událost pro sebe.

Jen se zamyslete nad tímto příkladem.

Měli jste rozhovor s někým, kdo se skutečně urazil vaší poznámkou, která ani v nejmenším neměla kritický záměr. Druhá osoba, s kterou jste hovořili, vám začala hubovat a poté odešla. Nyní jste se postupně cítili zároveň dotčení, zmatení, rozhněvaní a šokovaní. Poté, co jste přišli domů, jste byli několik hodin ustaraní, ale pak jste to nechali být a měli dobrý spánek. Dalšího rána jste museli na vlakovém nádraží chvíli čekat na svůj vlak a náhle jste si vzpomněli na tuto podivnou konverzaci, která tak překvapivě nevyšla. Nyní se na to díváte z jiné perspektivy a náhle si uvědomujete, proč vaše poznámka toho člověka tolik urazila. Vzpomínáte si na jistá fakta z jeho minulosti, na které jste předtím při konverzaci zapomněli. Nyní vidíte jeho emocionální reakci v naprosto odlišném světle, zvláště to, že s vámi nemá nic společného. Nebyli jste to vy, kdo způsobil jeho zranění; vy jste jen spustili staré zranění, které měl uvnitř. Tento pohled uvádí uvnitř vás do pohybu odlišnou emocionální odezvu. Cítíte pocit uvolnění, porozumění a ano? odpuštění. ?Ó, vím? nyní chápu? nebohý kamarád.?

V tom momentu měníte minulost. Překrýváte ji jinou interpretací faktů, která nahrazuje vaši prvotní reakci. Pro jasnost, to neznamená, že prvotní reakce se neodehrála, ale že energie hněvu, šoku a nedorozumění byly transformovány do pochopení a odpuštění. Vzájemným působením minulosti a přítomnosti se odehrála ?spirituální alchymie?.

Skutečně nejsou fyzická fakta důležitá. Je to pociťovaný obsah situace, vaše energetická reakce na situaci, která doopravdy formuje váš život a vaši realitu. Proto bychom tak mohli správně říci, že můžete měnit minulost tím, že cestujete časem k minulým energiím, které ještě potřebují rozluštění.

Zatímco sedíte na nádraží a vedete svoje cestování v čase, existuje nějaká vrstva vašeho vědomí, která je ve vašem těle stále přítomna. ?Vzadu ve vaší mysli? můžete cítit, že vaše ruce stydnou nebo že se za vámi hlasitě baví nějací mladíci.

Vědomí je schopno, rozdělit samo sebe. Může být na různých místech zároveň, ve významu, že vědomí může obývat různé energetické reality ve stejný čas.

Tohle je význam multidimenzionality. Vaše vědomí není omezeno místem a časem. Ačkoli máte základní dohodu během života na Zemi, že nějaká část vašeho vědomí je vždy spojena s vaším pozemským tělem, vaše vědomí není tímto omezeno na jeden specifický bod v čase. Nejste omezeni minulostí ani budoucností, jelikož jsou nestálé. Jsou to tekutá pole prožitku. Jsou proměnlivé a můžete na ně působit z Přítomnosti.

Vaše vědomí je multidimenzionální, i když si myslíte, že jste uvězněni ve svém fyzickém těle. Znáte tento výraz: ?Je uvězněna v minulosti?? Někdo nemůže nechat minulost odejít a jeho vědomí je plné minulých prožitků a emocí jako je lítost, výčitky či pouze žal. Tato osoba ?není zde?. Je doslova v minulosti. Je jako v příkladu výše, kdy ovlivňuje minulost z přítomnosti, ale nikoli osvobozujícím alchymickým způsobem. Její tělo je přítomno tady a teď, ale ona uvízla v minulosti. Čas se pro ni zastavil, zatímco hodiny tikají a měří týdny a měsíce. To proto, že se neposunula ve zkušenostech.

Neproudí s přirozenými procesy života a prožitku. Je to příklad multidimenzionality. I když sami sebe omezujete na tak zúžené zaměření vědomí, jste multidimenzionální bytostí. Tím chci říci, že multidimenzionalita není něco, co se vám přihodí, je to něco, čím jste. Je to vaše povaha; je to váš přirozený stav bytí.

Skutečnou otázkou je: jak můžete být multidimenzionální osvobozujícím a transformujícím způsobem? Jak můžete použít svou multidimenzionalitu tak, že se můžete svobodně pohybovat skrze dimenze a neztratit přitom spojení se svým božským Duchem? Být multidimenzionální moudrým a uvědomělým způsobem: to je vaše spirituální určení. Stát se plně vědomým multidimenzionálním tvořitelem je váš osud.

Být vědomě multidimenzionální znamená, že opustíte iluzi lineárního času, což také znamená zbavit se pojetí, že nejste více než jen tělo.

Být vědomě multidimenzionální znamená, identifikovat se s Duchem (Bohem) uvnitř sebe, který může zcela svobodně vstoupit do jakékoli říše či prožitku, tj. dimenze, kterou si zvolí.

Být vědomě multidimenzionální je podstatnou částí reality Nové Země.

Důvod, proč bojujete s konceptem multidimenzionality je, že uvažujete o ?bytí na dvou různých místech zároveň? ve fyzickém smyslu. Vaše fyzické tělo nemůže být na dvou fyzických místech nejednou. Nicméně dimenze nejsou fyzická místa, tak říkajíc ?kusy hmoty?. Dimenze jsou říše vědomí, sféry vědomí, které zůstávají věrné energetickým zákonům.

Vaše vědomí se může účastnit na různých dimenzích zároveň. Tohle se děje NYNÍ. Existují reality minulosti, budoucnosti, astrální planety, minulé životy, reality anděla uvnitř vás a mnohem více, které se uvnitř vás právě tady a teď křižují a potkávají. Vy jste nyní multidimenzionální, jste však multidimenzionální ve vědomém chování? Dovolíte dimenzím vámi přitékat a odtékat, přijímáte to, jaké energie vám přináší a dokážete je rozeznat jako své vlastní?

Působíte na jiné dimenze, jste stále jejich součástí, ale když tak činíte vědomou a chápající cestou, skutečně tyto dimenzionální reality transformujete. Tím, že přijmete uvíznuté či potlačené energie z oněch dimenzí a pozvednete je na světlo svého vědomí, osvobozujete a sjednocujete části svého Já a měníte svou přítomnost.

Mnoho říší vědomí se setkává uvnitř vás a vy jste v podstatě mistrem, který si vybírá zakusit jakoukoli z nich. Máte volnost cestovat skrze kterékoliv z nich, rychle či pomalu, blízko či daleko. Jakmile se identifikujete s Duchem uvnitř vás, udržíte si vědomí, že jste svobodní.

Když ovšem uvíznete v omezujících myšlenkách a máte víru jako například ?tohle není možné?, ?tohle není dovoleno?, ?tohle je špatně?, atd., klesáte do iluze oddělenosti. Jste chyceni v iluzi lineárního času, v iluzi, že jste tělo, iluzi, že jste oddělení od Boha. Tímto způsobem se duše dočasně ?váže? k jistým říším prožitku. Duše zapomíná na svůj skutečný původ, svoji božskost a svobodu.

Toto lapení či ?svázání? je také nazýváno karmou.

K ?odvázání se? či odtrhnutí se je často potřeba podstoupit množství kroků či stádií, které nazýváte ?vnitřním růstem?. Z lidského lineárního hlediska ?uvolňujete karmu? a pomalu se transformujete v souladu se čtyřmi fázemi vnitřního vývoje, které jsme popsali v této sérii Pracovníků Světla. Z hlediska Ducha se jednoduše vracíte zpět do svého přirozeného stádia božského uvědomění. Z tohoto pohledu není uvolňování karmy nic jiného než rozpomenutí se na své božství.

Vaše Světelné Já

Mnoho dimenzí, mnoho říší vědomí se uvnitř vás spojuje. A vy jste skutečným mistrem, tvořitelem celého pole dimenzí. Vy jste hvězda s mnoha paprsky, vědomí duše s mnoha manifestacemi. Můžete aktivovat jakoukoli realitu, kterou si zvolíte.

Když se zbavíte pojetí lineárního času či chronologie, dovolíte sami sobě věřit, že minulost či budoucnost neurčují vás samotné. Můžete pak cítit sami sebe v centru vibračního pole dimenzí, všeho, co vychází z jednoho božského, nadčasového zdroje: vás.

Přestavte si sami sebe v centru všech těchto realit, všech těchto možností a poté si vyberete jednu, která podle vás nese nejvíce Světla.

Vybrali jste si nejjasnější, nejvíce milující paprsek v poli a nyní běžte na okamžik dovnitř a pociťte, jaké to je BÝT tímto paprskem.

Tohle je vaše Světelné Já.

Tohle je část vás, která se nejvíce podobá Bohu.

Tradičně jsou bytosti nejblíže Bohu nazývány jako archandělé.

A to je to, co jste, v této dimenzi, právě teď.

Skutečně jste archandělé.

Archandělé jsou bytosti, které jsou velmi blízko Duchu či Bohu, ale nejsou s ním zcela jedno. Jsou jeden krok vzdálené od absolutního vědomí, znamenající čisté Bytí bez rozdílnosti, stávání se či individuality.

Archandělé mají druh individuality. Pro všechny z nich existuje jedinečnost. Dalo by se říci, že archanděl má jisté charakteristiky. Nedá se to říct o Bohu či Duchu. Bůh je Vším a Ničím. Díky tomuto archandělé vstoupili do ?říše oddělení?, říše ?Já? versus ?Druzí?. Jsou součástí duality, byť mírně

Archanděl je aspektem Boha, který manifestoval sám sebe jako specifickou Bytost, specifickou Formu. Řecký filozof Plato tohle nazval Ideou, která je v našich podmínkách základní či ?archetypální? energetickou realitou, jenž přeměňuje fyzický svět. Archandělé jsou v platónském smyslu Idejemi. Existuje archanděl (Idea) Lásky, Pravdy, Milosti, atd., každý ztělesňuje energii konkrétního aspektu Boha. Archandělé nejsou tolik osobami jako energetickými poli s individuálním nádechem.

Proč Duch či Bůh ztělesnil aspekty sebe sama tímto způsobem?

Udělal to z radosti tvoření.

Energie archanděla jsou výrazem Boží nekonečně tvořivé radosti.

Archandělé nejsou mimo Boha. Nic není vně Boha. Bůh je ve všem. Bůh je přítomen ve všech vytvořených energiích jako ?duchovní aspekt?. Tento aspekt je to, co činí všechny energie jedním.

To, co odděluje jednu bytost od druhé, co je činí odlišné a jedinečné, je ?aspekt duše?. Aspekt duše zahrnuje individualitu bytí.

Všechny stvořené bytosti, které mají individualitu, jsou skutečným spojením Ducha a Duše, vědomí (ducha) a prožitku (duše).

Tvořivost je tanec Ducha s Duší.

Archandělé jsou tak říkajíc prvorozenými dětmi Boha. Ne ?prvními? v lineárním smyslu, ale ve smyslu toho, že jsou nejblíže Bohu. Nesou uvnitř hluboké uvědomění svého božství, ?duchovního aspektu?. Lidé vidí archanděly jako jasné a čisté Světlo.

Existují různí archandělé. Každý archanděl vyzařuje energii jako sluneční paprsek světla. Vyzařováním těchto paprsků dál a dál jsou archandělé ve spojení s neznámými místy, s říšemi prožitků, které jsou nové. Archandělská energie se rozpíná a v tomto spontánním, tvořivém okamžiku naráží na to, co je Jiné než ona, na to, co není světlo, ale temnota. Temnota zde znamená pouze: další odloučení z Jednoty/Ducha, další tah do říše individuality.

Bůh či Duch není ani temný ani světlý. Bůh jednoduše je. Archandělé jsou bytosti světla. Tím, že vytváří Světlo, Bůh také vytvořil Temnotu. Je to jednoduché, jelikož jsou archandělé v dimenzi duality, mimo Jednotu. Mají smysl individuality. Stvoření Světelného Já (anděla) sebou přineslo stvoření Temného Já, část Sebe sama, kde schází světlo. V této polaritě je krása, neboť představuje živost tvoření.

Bůh, čisté bytí a vědomí, touží po prožitku a tento prožitek získá skrze stvoření vesmíru, skrze svoji přítomnost ve světlých a temných aspektech.

To, co měli archandělé prožít poté, co vstoupili do říše duality, Bůh nevěděl. To je to, čeho se dožadoval: nevědět vše, avšak prožít něco nového.

Tím, že archandělé vyšli z Jednoty, vstoupili do prázdného prostoru, místa potenciálu, místa nekonečných možností.

Archandělé zjistili, že mohou vytvořit mnoho forem a žít uvnitř nich. Každá forma, kterou obydlíte jako vědomá bytost, má jistý úhel či perspektivu, která umožňuje ?nevyvinutému vědomí? prožít věci různými způsoby.

Když se andělé odhodlají jít ven za zkušenostmi, může to být zobrazeno jako obrovský vodopád jiskřivého světla. Energie archandělů se vylévá z Boha/Zdroje jako silný proud jiskřící jasné vody jdoucí všemi směry. Uvnitř tohoto obrovského proudu vody jsou oddělené malé proudy rozdělující se do menších proudů, dokud nejsou malými kapkami tekutého světla. Tyto kapky mohou být přirovnávány k individuálním jednotkám vědomí, kde má každá svůj vlastní soubor prožitků.

Tanec Ducha a Duše nyní právě začal!

Individuální jednotky vědomí, které nazýváme dušemi, pokračovaly ve své cestě. Hluboko uvnitř nesly energii Ducha či Zdroje, stejně jako energii archanděla, z které vznikly. Jak cestovaly dál a dál, začaly zakoušet, že je možné zapomenout na svůj původ, zapomenout na svoji božskost a ztratit se v temnotě a iluzi. Tato polarita temnoty a světla mohla být nejlépe prožita jako lidská bytost žijící na Zemi.

Když popíšeme proces toho, jak archandělé vycházejí ze Zdroje a jak se nakonec stanou lidskou bytostí, zdá se, že vyprávíme lineární, chronologický příběh. Ale tak to není. Vyzařování vodopádu energie Boha se děje právě Nyní. Tento příběh vám vypráví o totožnostech, které jsou vám dostupné Nyní, ne o tom, kým jste byli v nějaké dávné minulosti. Právě v této chvíli je uvnitř vás vrstva čisté archandělské energie, vrstva čistého Světla. Stejně tak jsou zde vrstvy zmatení a strachu. Vy si však můžete v jakýkoli moment zvolit, být Světelným Já, andělem, kterým jste. Není to nic, co potřebujete rozvinout, je to jednoduše součást toho, kým jste.

Je důležité, uvědomit si, že nepotřebujete vzhlížet k spirituálním mistrům, průvodcům či andělům. Neexistuje nad vámi jediná autorita. Vy sami jste mezi ?prvorozenými?, sedícími vedle trůnu Boha. Vy sami jste Bohem a andělem.

Nejsnazší cesta, jak se dostat do spojení se svým Světelným Já, je skrze spojení s vrstvou čistého vědomí, čistého Ducha uvnitř vás. To učiníte tak, že se zklidníte na vnitřních a vnějších úrovních. Ticho, které pak prožíváte je ve vás ve skutečnosti přítomno odjakživa; potřebujete si to jen uvědomit.

Když jste spojeni s tichem, dimenzí věčnosti uvnitř vás, můžete cítit touhu Ducha prožívat. Z této touhy bylo zrozeno vaše Světelné Já.

Duše prožívá největší radost v souhře mezi Duchem a prožitkem, v souhře mezi božskostí a lidstvím. Tohle je tajemství vesmíru.

Když jste výhradně Duchem, vaše realita je statická. Nic se nemění. Prožitek a pohyb nastane pouze tehdy, když existuje vztah s něčím mimo vás/Ducha. Když cítíte něco jiného, než jste vy sami, je to výzva k prozkoumání, k pocítění, k nalezení. Avšak k tomu, abyste prožili něco jiného, než jste vy sami, se potřebujete vyjmout z absolutní Jednoty, mimo Boha/Ducha. Když tak učiníte, stanete se individuální duší.

Jste jedinečná duše: jeden krok od říše Absolutna, jeden krok od říše Relativity (tj. duality).

Ve vašem prozkoumávání reality (duality) můžete jít tak daleko od Domova, že ztratíte kontakt se základní součástí Ducha uvnitř vás. Vaše duše se pak ztrácí v iluzi strachu a oddělenosti.

Největší možná radost je, když se účastníte Prožitku, zatímco zůstáváte spojeni se svým Duchem, s Domovem. Vyvážená souhra mezi Duchem a Duší je zdrojem největší tvořivosti a lásky.

Z této perspektivy jste vy všichni na své cestě k tomu najít správnou rovnováhu mezi absolutní Jednotou a tím být individuální duší. Ti z vás, kteří jsou Pracovníky Světla, v současnosti směřují úsilí k vyššímu uvědomění si své jednoty s Duchem. Do duality cestovali dlouho a daleko a tak jsou, tj. jste, moji drazí čtenáři, připraveni vrátit se zpět Domů. Nikoli však do statického Domova či Čisté Jednoty, ale do živé, tvořivé reality božských, multidimenzionálních lidí, jejichž prožitky budou naplněny radostí a světlem.

Ve všech z vás, kteří tohle čtete je intenzivní touha po Domově a hluboké odhodlání skutečně poznat, kdo jste. Udržte si svoji touhu a směřování živé a věřte jim, neboť vás přivedou Domů.

? Pamela Kribbe 2004
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

E-kniha Audio poselství