Spirituální mateřství

Mary skrze Pamelu Kribbe
15. prosinec 2007, Tilburg

Drazí přátelé,

Jsem tu dnes pro všechny z vás s velkou radostí a otevřeným srdcem. Jsem Mary. Byla jsem matkou Jeshui. Představuji ženský aspekt Kristovské energie, který se nyní rodí na Zemi ve stále větší a větší míře. Ženská energie byla ve vaší společnosti i ve vašich srdcích dlouho potlačovaná.

Ženská energie je prvotní silou tvoření, základní část Všeho-Co-Jest. Přináší život a protéká každým. Bez ní byste neexistovali ani jako duše, ani jako lidská bytost. Ženský proud energie také nese v tomto období kouzlo, chce prozářit temnotu měsíce prosince stejně jako vaše vnitřní boje a těžší nálady

Někdy se divíte, k čemu je to všechno dobré, tento váš život na planetě Zemi. Říkám vám, že je cenný a slouží účelu. Děláte tu důležitou práci. Vaše přítomnost má vliv na všechen život kolem, přinášíte světu změnu.

Přesto ona potřeba nemusí být ohniskem vaší pozornosti. Nemusíte se vůbec soustředit na druhé. Tajemství je v tom, soustředit se výhradně na sebe a celistvost své bytosti. Když se naplníte milujícím vědomím, přijmete to, kým jste ve všech svých aspektech, vytváříte kanál, kterým k vám může lehce přicházet světlo a automaticky proudit k druhým. Na to, abyste naplnili své poslání na Zemi, se skutečně musíte zaměřit pouze na sebe.

V souvislosti s tím bych dnes ráda hovořila o tom, jak můžete být sami sobě spirituální matkou. V křesťanském podání představuji mateřskou energii. Co to však skutečně znamená? Mateřství je rozhodujícím aspektem ženské energie: matka je viděna jako životadárný, vyživující a pečující aspekt přírody. Je to však úplný obrázek? V obrazech, které byly během historie o mě vytvořeny, se mnohé překroutilo a zkreslilo. Proto bych vám ráda řekla něco více o mém životě na Zemi, kdy jsem byla matkou Jeshuy.

Často jsem byla zobrazována jako svatá, ale rozhodně jsem jí tenkrát během svého života nebyla. Byla jsem obyčejnou ženou z masa a kostí, znala jsem ohromný emocionální nepokoj a důvěrně znám vše, čím si ve svých životech procházíte. V rodině, kde jsem se narodila, jsem byla opozdilcem, sedmým a posledním dítětem s mnoha bratry a sestrami přede mnou. Jako malá jsem se velmi brzy naučila, že se o sebe musím postarat a nespoléhat na druhé. Mí rodiče tu pro mě byli, ale nebyla jsem v centru jejich pozornosti. To se však do jisté míry shodovalo s mojí povahou, neboť jsem ráda bývala ve svém vlastním světě fantazie a chodila ven sama.

Na dívku jsem byla poněkud nebojácná a podnikavá. Měla jsem také silný vnitřní smysl pro věci a od tohoto vedení jsem se tak snadno neodchýlila. Příliš jsem se neznepokojovala tím, co si o mně myslí ostatní. Měla jsem starší bratry, kteří mě čas od času škádlili, a tak jsem si velmi rychle uvědomila, že je nutné vybudovat si svoji vlastní hrdost a sebeúctu, abych mohla být tím, kým jsem byla. Byla jsem poněkud jiná. Cítila jsem energie a měla jsem sklon ?prohlédnout? lidi. Často, když si povídali, jsem cítila, že něco skrývají, že skrývají prudké nebo těžké emoce, zatímco jejich chování bylo klidné a na povrchu soustředěné. Tohle mě jako dítě mátlo. Cítila jsem, že je něco v nepořádku a divila jsem se proč, nikdo mi to však nevysvětlil. Proto jsem byla v těch dobách osamělým dítětem a často se cítila nepochopená. Milovala jsem pobyt v přírodě a měla jsem ráda zvířata kolem domu.

Nejhorší věc, která mě v dětství potkala, byla smrt mojí matky. Stalo se to, když jsem byla ještě poměrně mladá, dospívající dívka; moje matka byla relativně stará, neboť jsem byla opozdilcem. Její smrt pro mě byla první konfrontací se ztrátou. Byla to hluboce bolestivá zkušenost a já se cítila zničená a opuštěná. Jak jsem seděla vedle její smrtelné postele, cítila jsem, jako bych ztrácela kus ze sebe sama. Tohle se ve skutečnosti ukázalo jako největší lekce, kterou jsem se měla v životě naučit: propouštět.

Nyní udělám velký skok vpřed, do doby, kdy se narodil můj syn Jeshua. Stejně jako každá máma jsem své malé dítě zbožňovala a chtěla ho chránit před ublížením. Zpočátku jsem si neuvědomovala, že je na Jeshuovi něco neobyčejného. Co jsem věděla – celý svůj život – bylo, že naše životy vede nějaká neviditelná ruka. Cítila jsem něco většího, co proniká skrze naše životy, něco, co nedokážeme podrobit naší vůli, našim lidským potřebám a touhám. Stejně tak jsem věděla, že tato větší síla byla laskavá a moudrá. Byla v ní moudrost, kterou nedokážeme svojí lidskou myslí uchopit. Až později si uvědomíme, že nám život přináší přesně to, co potřebujeme. Když se to skutečně děje, může se nám to zdát nespravedlivé a kruté.

A tak mi to připadalo, když jsem vychovávala Jeshuu. Když dospíval, brzy bylo jasné, že je na něm něco neobyčejného. Měl pozoruhodné dary a talenty a byl tvrdohlavý stejně jako já za mlada. Na jedné straně jsem si v něm velmi dobře uvědomovala zvláštní energii, ale na druhé straně to bylo velmi těžké. Jako matka chcete své dítě ve světě chránit před zlými silami. Můj syn však nechtěl být chráněn, chtěl hovořit nahlas a otevřeně zářit své světlo do světa. Byl poháněn vnitřním posláním, vyšší silou, která ho provázela na jeho vlastní cestě pro přinesení změny do světa. Trvalo mi mnoho let a stálo mě to spoustu trápení, než jsem to přijala. Jeho zjevení podněcovalo nedůvěru v zavedený pořádek, a proto byl v nebezpečí. Porušoval jistá pravidla a hranice a tak byl napadán a dokonce ohrožován. Postupně jsem musela propustit svůj strach a potřebu kontroly nad ním a udělat místo pro jedinečné Světlo, které sem přišel přinést.

Ve vašich pozemských výrazech by se dalo říci, že jsem musela propustit své mateřství. Tu část, která měla sklon být úzkostlivá, dominující a ovládající, jsem musela propustit. Až jsem si nakonec uvědomila, že on nebyl mým dítětem. Ano, narodil se skrze mě, skrze mé tělo, ale nebyl můj. Byl vyzrálou duší sám o sobě, která chtěla formovat a vytvářet svůj život svojí vlastní cestou. Navíc v tom byl podporován nebeskými silami, které mu pomáhaly na jeho neobyčejné cestě. Neplatí to však pro nás pro všechny? Pro každé dítě, které přichází na Zemi, existuje neobyčejná cesta, jeho nebo její cesta, kterou si tato duše vybrala. To si jako matka musíte uvědomit a respektovat to. Jakmile dítě opustí vaše lůno, musíte se naučit nechat ho být a důvěřovat jeho vrozené síle a schopnostem vyřešit problémy, se kterými se během svého života setká.

Nakonec to byla Jeshuova volba umřít na kříži. Dovolil, aby se to stalo. Musela jsem se smířit s faktem, že to bylo jeho rozhodnutí a patřilo cestě jeho duše, a proto to bylo náležité. Prolívala jsem hořké slzy a moje srdce bylo naplněno temnotou a zoufalstvím, když jsem ho viděla umírat. Nemyslete si, že jsem mohla překročit své utrpení snadno a smířit se s tím, co se odehrávalo. Nebyla jsem svatá. Byla jsem z toho zničená a vskutku to byla ?temná noc mojí duše?. Zároveň mě tato zkušenost naučila významné pravdě a nakonec mi přinesla ohromné osvobození. To však přišlo až potom. Jeshuova přítomnost v mém životě mě pozvedla a nakonec jsem umožnila sama sobě, abych byla pozvednuta – to byl můj nejodvážnější čin v onom životě. Kristovská energie, která přišla skrze Jeshuu mě vyzvala k tomu, abych ho viděla umírat v rukou brutálních vrahů, a přesto důvěřovala větší síle, jejíž vyšší moudrost vede nás všechny.

Odevzdání sebe a svého žalu tomuto vyššímu zdroji moudrosti mě na hlubokých úrovních probudilo. Probudilo to mé vyšší Já a během tohoto pozemského života vystoupilo do popředí. Začala jsem si skutečně uvědomovat, že vnitřní mír a svoboda, po které vy všichni toužíte, nemůže být nikdy dosažena, pakliže chcete mít nad životem kontrolu. Jak se říká, dobrá matka prochází kvůli svým dětem ohněm a vodou a nikdy za ně nepřestane bojovat. Ačkoli bezpodmínečná láska někdy nabírá formu vytrvalosti a nesmiřitelnosti, pro mě skutečné mateřství znamenalo propustit mé strachy a naděje ohledně Jeshui. Mým největším úspěchem bylo, že jsem Jeshuu propustila a nechala být ho tím, kým byl. Jedině pak jsem mohla cítit ohromující krásu a čistotu toho, kým byl a co představoval. Jedině pak jsem tam mohla být skutečně pro něj, jako rovnocenná, spřízněná duše, jako matka ve spirituálním smyslu slova. Tohle bylo mým nejtěžším úkolem: naučit se být spirituální matkou a propustit emoce pozemské matky.

Když jsem v tom životě umřela a překonala tuto říši, byla jsem na jednu stranu vyčerpaná a zmožená. Zakusila jsem tolik, prošla tolika emocionálními vzestupy a pády. Ale na straně druhé jsem se cítila hluboce obohacena. Dotklo se mě obrovské Světlo a skrze něj bylo schopné proniknout mé vyšší Já a projevit se na Zemi. Musela jsem to propustit, musela jsem nakonec přijmout věci takové, jaké byly. Propustila jsem své pozemské mateřství (ve smyslu znepokojujícího, ovládajícího mateřství) a stala se matkou ve spirituálním smyslu.

Vy všichni jste vyzýváni, abyste se stali spirituálními matkami sami sobě. Vy všichni intenzivně bojujete s jistými negativními částmi sebe sama. Jsou to emocionální bloky či negativní domněnky o sobě sama. Zkuste se na ně podívat okem spirituální matky: ne matky, která chce vše vyřešit, ale matky, která vidí vás, která rozpoznává vaši jedinečnou energii. Matky, která vás nechce měnit, ale která vás ctí za to, kým jste. Pociťte na chvíli tento druh mateřské energie. Můžete tuto energii cítit jako něco, co ze mě vyzařuje, ale není moje. Nevlastním ji. Je to spíše vibrace či úroveň vědomí, kterou jsem musela objevit, abych osvobodila sama sebe. Je univerzální a přístupná vám všem. Je to vaše dědictví, neboť vy všichni se máte stát spirituálními matkami Kristovského potomka uvnitř.

Energii spirituálního mateřství můžete zpřístupnit tím, že na chvíli zastavíte snahu řešit své problémy, pouze je pozorujete a necháte je na okamžik být. Dokážete pro sebe nashromáždit pocit lásky a ocenění, zatímco máte problém? To je začátek.

Vzpomeňte si na to, jak se matka dívá na své nově narozené děťátko. Na jedné straně je zde důvěrnost být fyzicky tak blízko a na straně druhé je to, jako byste se dívali na dítě z obrovské vzdálenosti, neboť jste naplněni úctou a respektem k samotnému zázraku jeho bytosti.

Takové malé stvoření a přesto celé a kompletní, nejen fyzicky, ale stejně tak spirituálně. Zralá duše, která následuje svoji vlastní cestu životem. Jaký zázrak!

Nyní se odvažte podívat se tímto způsobem na sebe. Vytvořte si k sobě jistý odstup a uvědomte si, jak jste vždy šli svojí vlastní cestou, po celý svůj život, a jak jste se vždy snažili vybudovat si uspokojivou realitu. I když děláte chyby, jak je nazýváte, snažíte se dělat to nejlepší, abyste vytvořili štěstí nebo našli cestu ven z bolesti a zoufalství. Dopřejte si chvíli přestávku a velkoryse si tyto chyby povolte. Nejste tu, abyste byli dokonalí. To by bylo skutečně nudné. Jste tu proto, abyste žili, prožívali a procházeli svými zkušenostmi s pocitem zázraku, i když jsou negativní.

Nejhorší věcí, která se vám může jako lidské bytosti stát je, když se vůbec neposunujete, když už nejste otevřeni novým zkušenostem. To se stává, když zcela uvíznete uvnitř problému či v systému víry. Kdykoli cítíte, že jste zcela uvízli a zdá se vám, že nemáte jinou možnost, než jen ve svém životě pasivně snášet utrpení, pak jste spirituálně mrtví. Neexistuje už žádný prostor, žádný vzduch k dýchání, žádný pocit úžasu ve vašem životě.

Pokud tento případ nastane, pokuste se vytvořit od situace či problému nějaký odstup. Snažte se kolem něj dýchat. Představte si, že tento problém má ve vašem těle místo, například tam, kde cítíte napětí či bolest a dovolte svému dechu lehce proudit k tomuto místu a obklopit ho prostorem. Pociťte jemný vánek vzduchu, jak obklopuje napjatou a stísněnou energii a poznejte v něm původní jiskru své duše. Je to čisté vědomí a pocit zázraku. Vzpomeňte si na to, že váš pobyt zde na Zemi je pouze dočasný, nemusíte ho brát tak vážně! Je to hra, ohromná hra a mrknutím oka jste zpět na druhé straně a vzpomenete si. Nemusíte vše dělat tak těžké, je to jen jedna chvíle v čase, nadechněte se znovu do místa a rozšiřte se, otevřete se a povzneste se nad tento problém. Jste mnohem větší než tohle. Pociťte, jak se věci mohou znovu začít pohybovat v prostoru, který svým dechem vytváříte.

Když cítíte, že je nemožné najít uvnitř prostor, pokuste se pohybovat fyzicky. Dělejte cokoli, ale nepřemýšlejte o tomto problému. Běžte ven, běžte se projít, zaměřte svoji pozornost na něco jiného, zkrátka se snažte tuto energii rozpohybovat a znovu se spojit s proudem dechu, s pocitem zázraku, se Světlem, kterým jste. Odložte svoji mysl a přinese vám nové odpovědi, nové pohledy. Odpovědi nikdy nepřichází z vaší vůle či z mysli. Když trváte na tom: ?Já musím teď zjistit, co mám dělat?, pak na sebe vyvíjíte tlak a uvíznete. Odpovědi přichází vždy tak, že své vědomí více rozšíříte a otevřete, ne tak, že ho zúžíte a budete se usilovně snažit. A když je vaše mysl posedlá a nepokojná a zdá se vám, že ji nedokážete propustit, hýbejte se fyzicky – zaběhejte si, běžte na procházku či plavat, nezáleží na tom, co to bude. Fyzický pohyb uklidní energii ve vaší hlavě.

Tím, že se spojíte se spirituální matkou uvnitř, si můžete dopřát znovu prostor. Uděláte jeden krok zpět, propustíte sebehodnocení a to vytvoří nový prostor k Bytí. Negativním věcem je prostor dán také, když si matka uvnitř vás uvědomí, že jsou tu z nějakého důvodu a mají určitou příčinu v minulosti. Když se cítíte velmi smutní a rozčarovaní, představte si ruku matky na svém rameni. Pociťte její mírný a přesto utěšující dotyk. Opravdová matka na vás pouze pohlédne a dává vám letmý pohled útěchy, hned do vás vidí. Uklidněte se a vězte, že jste dobří: děláte to nejlepší, co můžete a dělat chyby je v pořádku. Chyby jsou součástí této hry. Dopřejte si prostor k žití: čiňte volby, čiňte chyby a pak učiňte nové volby. O tomhle je život. Nepřetržitý pohyb a růst a objevování a pocit zázraku, který vše doprovází. Umění žít znamená nalézt místo pro volbu ve všem, co se vám přihodí. Když naleznete místo, ve kterém máte svobodnou volbu vybrat si způsob, jakým něco zakoušet, pak jste mistrem života na Zemi. Věci povolí, dokonce i za strašlivých okolností a přijdou k vám odpovědi, které jste vy (vaše mysl), nečekali. Necháte kouzlo života projevit.

Já nyní sídlím v říši svobody a tvořivé radosti. Břemena pozemského života již nade mnou nejsou a těším se z toho, že tu jsem jako návštěvník a spojuji se s vámi ze svého srdce. Přeji si na vás zapůsobit, abyste mohli sdílet tuto stejnou svobodu a radost, zatímco jste na Zemi, na své vlastní jedinečné cestě. Svoboda je nyní dostupná vám všem, když se odvážíte propouštět a důvěřovat ruce Lásky, která vás vede. Nyní je čas oslavovat život. Dovolte světlu, vzduchu a prostoru vejít do vašeho života, aby mohl znovu proudit v souladu s rytmem vaší božské duše.

? Pamela Kribbe 2008
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz

E-kniha Audio poselství